Základní údaje o škole

ZUŠ Zdeňka Buriana, Kopřivnice poskytuje komplexní vzdělávání ve třech uměleckých oborech – hudebním, výtvarném a tanečním. Počet žáků se dlouhodobě pohybuje okolo 680 a věnuje se jim téměř 30 odborně kvalifikovaných pedagogů. Škola působí na území Kopřivnice a má dvě odloučená pracoviště.

Adresa školy:

Základní umělecká škola Zdeňka Buriana

Štramberská 294

742 21 Kopřivnice

Číslo účtu:

17531801/0100

Další místa poskytovaného vzdělávání:

Štramberk, Bařiny č. 571, telefon: 556 852 820

Základní škola v Rybí č. 110, telefon: 556 760 104

Zřizovatel:

Zřizovatelem školy je Moravskoslezský kraj

Adresa zřizovatele:

28 října 117

702 18 Ostrava

Právní forma školy:

příspěvková organizace

IČ: 62330322

IZO: 108 022 242

Vyučované umělecké obory:

hudební

výtvarný

taneční

Cílová kapacita:

700 žáků

Vedení školy:

ředitel školy: Mgr. Zdeněk Babinec

statutární zástupce ředitele: MgA. Dušan Brus

Provozní zaměstnanci:

hospodářka: Ilona Orlíková

uklízečka: Miroslava Pecková

uklízečka: Leona Zuzaníková

Kontakty:

telefon: 556 821 847, 556 808 741

mobil: 731 622 563

e-mail: info@zuszb.cz

internet: www.zuszb.cz

Škola má hlavní budovu v Kopřivnici a dvě odloučená pracoviště – ve Štramberku a v Rybí. Budova v Kopřivnici je majetkem města. Je dobře a plánovitě udržovaná, vybavena vhodným nábytkem a plně vyhovující potřebám školy. Přesto bývaly prostory v kritických hodinách přetíženy. V roce 2017 byla městem realizována nástavba a vybudovány nové učebny.

Budova ve Štramberku je budovou bývalé základní školy a jak prostorem, tak vybavením vyhovuje potřebám výuky ZUŠ. Budova má samostatnou plynovou kotelnu. Jediným nedostatkem je akustika malého koncertního sálu. Budova je pronajata škole městem Štramberk.

Rybí se výuka uskutečňuje v budově ZŠ Rybí, která pronajímá za úplatu část svých prostor. V pronajímaných prostorách má škola částečně svůj nábytek a své nástroje. Uskutečňuje se zde pouze výuka hudebního oboru (klavír, keyboard, housle, dechové nástroje).

Všechna pracoviště jsou standardně vybavena hudebními nástroji, audiovizuální a multimediální výpočetní technikou. Škola dlouhodobě rozvíjí talent a nadání dětí výukou ve třech uměleckých oborech:

HUDEBNÍM, TANEČNÍM A VÝTVARNÉM

Nejpočetnějším oborem školy je obor hudební. Děti jsou zde vyučovány od přípravných ročníků až po dospělé ve skupinové i individuální výuce. Ve škole je největším hudebním tělesem školní smyčcový orchestr „NOTA“. Dalším významným tělesem je cimbálová muzika – v současnosti jsou ve škole dva cimbálové soubory. Výuka hudebního oboru je orientována převážně na hudbu vážnou a lidovou. Vedení školy podporuje i vznik dalších hudebních souborů jiného zaměření dle možností vyučujících. Škola klade velký důraz na výuku hudební teorie. Disponuje dobře audiovizuálně vybavenou učebnou hudební nauky s interaktivní tabulí. Vyučující používají moderní vyučovací metody a techniku. V rámci projektu Šablony II škola získala odpovídající ICT vybavení.

Taneční obor se snaží poskytovat co nejširší a vyváženou vzdělávací nabídku. Výuka všech dětí zahrnuje lidový, klasický i současný tanec včetně scénického tance.

Výtvarný obor klade důraz na výuku tradičních výtvarných technik, připravuje žáky ke studiu na uměleckých školách, používá moderní metody výuky dějinám výtvarného umění a má v nabídce i výuku výtvarné tvorby multimediální.

Jsme školou uplatňující jak klasický styl výuky, tak výuku využívající moderní ICT vybavení. Cílem uměleckého vzdělávání naší školy není pouze připravovat děti a mládež pro uměleckou dráhu, ale především z nich vychovávat citově bohaté osobnosti se zájmem o všechny oblasti umění, poskytovat jim základy uměleckého vzdělání a rozhled, naučit je poznávat kulturní hodnoty, vážit si jich a předávat je dalším generacím. Ve výuce je prioritou vytvoření stabilního pedagogického sboru z plně kvalifikovaných pedagogů, vytvoření vhodných podmínek pro nábor mladých pedagogů a podpora dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Ve vztahu k žákům jsou hlavními cíli:

– kvalitní nekonfliktní výuka

– budování kladného vztahu ke všem druhům umění

– budování sebevědomí, umění sebekritiky a komunikace, vzájemné úcty a tolerance

– rozvíjení fantazie a obrazotvornosti

– naučit děti poznávání estetických hodnot

– naučit děti komunikaci prostřednictvím umění

Od roku 2019 jsme získali dotaci MSMT ČR Šablony II. Díky realizaci projektů v rámci této dotace byla činnost školy obohacena o řadu akcí mimo vyučování – soustředění, exkurze, návštěvy výstav, koncertů a besedy s odborníky z různých oblastí uměleckého světa. Zároveň škola získala kvalitní výpočetní techniku umožňující modernizaci výuky v hudebním a výtvarném oboru. To vše je směřováno k rozvoji schopností a talentu především těch žáků, kteří mají problém se začleněním do kolektivu. Jde o odstranění ostychu, trémy, obav z neúspěchu.

První snahy o založení hudební školy v Kopřivnici spadají do roku 1938, kdy dirigent PSK Jan Uhlíř navrhl založit hudební školu na paměť 20 let trvání samostatné republiky. Tento návrh se však neuskutečnil a tak se o zřízení hudební školy usilovalo brzy po válce.

Nedostatek prostoru byl tehdy natolik vážný, že k otevření první klavírní třídy došlo až 1. října 1954 za pomoci ZK ROH Tatra. Klavírní třída byla přidělena k tehdejší hudební škole v Příboře a vyučovala v ní Marie Hudacká. Z počátku výuka probíhala přímo v Závodním klubu, později se přestěhovala do Osvětového domu a nakonec dostala přidělenou vilu po kopřivnickém lékaři Dr. Bönischovi čp. 225 o níž se zpočátku dělila s Družinou mládeže. Na počátku měla hudební škola 41 žáků (25 ve třídě klavírní, 16 v přípravné a 4 v houslovém oddělení). Počet žáků narůstal, takže byla otevřena další klavírní a nově i houslová třída. V letech 1956/57 – 1958/59 byla škola samostatná pod vedením Věry Feixové provdané Komárkové. Od školního roku 1958/59 byla změněna na pobočku hudební školy v Příboře, jejíž ředitelkou byla Blanka Javorková.

Dne 31. července 1969 byla zřízena v Kopřivnici Lidová škola umění. Od školního roku 1969/1970 měla znovu vlastní vedení s ředitelkou Marií Prochaskovou a byla k ní připojena pobočka ve Štramberku. V té době navštěvovalo v Kopřivnici hudební školu 260 žáků a ve Štramberku 66. Škola stále zápasila s nedostatkem místa, taneční obor proto působil v Závodním klubu a literárně dramatická složka v učebnách ZDŠ. V této době působilo ve škole 10 interních učitelů (7 v Kopřivnici a 3 ve Štramberku). Nezbytnou součástí činnosti školy bylo pořádání žákovských a učitelských koncertů a kulturních vložek na veřejných akcích. O Následujících událostech podrobně informuje kronika LŠU v Kopřivnici.

Za zmínku však stojí přestěhování školy do nového působiště, v budově bývalé školy u kostela čp. 294 v roce 1977, kde dosud sídlil Národní výbor, který se přesunul do nové budovy. Spolu s LŠU se zde na přechodnou dobu přesunula i zvláštní škola se dvěma třídami. V roce 1976/1977 měla LŠU 17 tříd s 387 žáky a vyučovala obory hudební, taneční a výtvarný. Po ukončení školního roku odešel dosavadní ředitel Zdeněk Dobiáš a řízením LŠU byla pověřena dosavadní učitelka hudební výchovy Eva Pajdlová. Další velké změny čekaly školu v devadesátých letech pod vedením ředitelky Hany Vyhlídalové. Týkaly se zejména změny názvu školy na Základní umělecká škola, získání čestného titulu ZUŠ Zdeňka Buriana a radikální přestavby. Budova získala nové prostory z bývalých půdních prostor a rozšířila se do stran. V té době začala vznikat také odloučená pracoviště ve Štramberku, Rybí a Lubině. Škole byla stanovena kapacita 700 žáků a získala právní subjektivitu. Velký počet zájemců o studium byl podnětem pro vedení školy k hledání dalších, alespoň skladovacích prostor.

Tyto snahy nebyly úspěšné a tak se škola zaměřila vybudování moderního a účelného interiéru a vybavení kvalitním zařízením a nástroji. V roce 2003 prošel částečnou rekonstrukcí vestibul školy a vznikla v něm školní galerie. Od té doby škola prochází postupnou modernizací (výměna všech oken, výměna osvětlení, termoventily, klimatizace koncertního sálu a ateliéru výtvarného oboru, moderní učebna hudební nauky, žaluzie v celé budově, rozvod internetu do všech místností, …). V roce 2009 proběhla výměna oken ve staré části budovy. V roce 2013 byl rekonstruován koncertní sál a doplněn o podhled a světelné rampy. V roce 2015 byla celá budova zasíťována. V roce 2016 byl rekonstruován strop ve vestibulu, související elektroinstalace, moderní osvětlení a vznikla školní galérie.

V roce 2017 byla realizována nástavba budovy, v rámci které byl mimo jiné zvětšen koncertní sál, vybudovány nové učebny a vyměněna podlaha většího tanečního sálu. Nezávisle na tom proběhla rekonstrukce kotelny.

V roce 2018 byl rekonstruován hlavní vchod do budovy a nové učebny získaly nový nábytek.

Čestný název „Základní umělecká škola Zdeňka Buriana“ propůjčilo naší škole dne 11. 1. 1994 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Zdeněk Burian (1905 – 1981) začal jako malý chlapec navštěvovat  pětitřídní obecnou školu v Kopřivnici. Budovu školy stavěl jeho otec a dnes se v ní nachází hlavní část naší školy. Zdeněk Burian se zapsal do dějin 20. století svým rozsáhlým malířským dílem a stal se jedním z nejvýznamnějších výtvarných umělců v republice.

Naše umělecká škola se rozhodla dbát dbát na to, aby jeho výtvarný odkaz neupadl v zapomenutí a počínaje rokem 2003 se stala vyhlašovatelem a organizátorem výtvarné soutěže , jejíž výsledky může veřejnost shlédnout každoročně v nově vybudované školní galerii v přízemí ZUŠ Zdeňka Buriana.

Soutěž je především určena dětem ve věku 6 – 18 let a probíhá pod názvem SVĚT DOBRODUŽSTVÍ A FANTAZIE

Pár slov o malíři Zdeňku Burianovi, jehož jméno je v názvu školy

(*11. 2. 1905 v Kopřivnici, † 1. 7. 1981 v Praze)

Malíř Zdeněk Burian byl umělcem, který díky svému mimořádnému talentu i obrovské píli a pracovitosti získal v české i světové výtvarné a knižní tvorbě zcela mimořádné místo. Výtvarné práci se věnoval celý život a vytvořil přes 14 000 ilustrací do knih a časopisů a stovky vynikajících obrazů.

Narodil se v Kopřivnici v domě číslo 198 11.února 1905. V témže roce byl pokřtěn v kostele sv.Bartoloměje – Michael František Burián. Krátce poté se s rodiči přestěhoval do Štramberka – do domu na náměstí. V roce 1910 se rodina opět vrátila do Kopřivnice – bydleli ve vlastním domě č.330. V místech, kde stával tento dům, je dnes nová zástavba a na dnešní zdi panelového domu byla umístěna Pamětní deska. Z důvodu častého poškozování vandaly je dnes přemístěna do muzea v Šustalově vile.

V Kopřivnici Burian navštěvoval obecní školu – dnes je v ní sídlo naší školy – ZUŠ Zdeňka Buriana. Tuto budovu stavěl jeho otec společně s dědečkem. Burian totiž pocházel ze stavitelské rodiny. Jeho starší bratr Karel studoval v Brně na strojní průmyslovce a jemu otec vybral povolání lesníka. K tomu však již nedošlo. V roce 1915 se rodina na krátký čas přestěhovala do Brna. Na jaře 1916 byli však již opět v Kopřivnici. Vyučoval ho zde učitel Adolf Pítr Bartoň, rodák z Veřovic. Právě tento kantor odhalil v Burianovi mimořádný talent a nasměroval ho na cestu k umění. V červnu 1919 odjel Burian s matkou do Prahy a účastnil se přijímacích zkoušek na AVU. Ve zkušební komisi byl i Max Švabinský a Vojtěch Hynais. Buriana jako mimořádný talent přijali hned do druhého ročníku. Roku 1921 (ve třetím ročníku) Akademii opustil. Po odchodu z Akademie začal Burian (jako šestnáctiletý!)  profesionálně ilustrovat.

První kniha s Burianovými ilustracemi (Stevensonovo Dobrodružství Davida Balfoura) vyšla v roce 1921. Brzy si vydobyl pověst zručného a žádaného ilustrátora dobrodružné literatury, dnes již jeho obrázky neodmyslitelně patří k českým vydáním knih Karla Maye, Jacka Londona, ale i k cestopisům E. S. Vráze i A. V. Friče. Burian byl dlouhá léta hlavním ilustrátorem cestopisného magazínu Širým světem. Jeho obrázky doprovázejí také verneovky a bigglesovskou sérii od W. E. Johnse. Oblíbenou technikou Zdeňka Buriana byla vedle kresby perem a olejomalby zejména kvaš.

O slávu Zdeňka Buriana se významnou měrou zasloužila i Pedagogická nakladatelství. Objednávala u něj velké naučné obrazy pro výuku dějepisu a ty se na vždy zapsaly do paměti všem žákům i studentům. Je škoda, že se dnes již nepožívají – dětem by se určitě líbily.

Knihy s Burianovými prehistorickými obrázky vycházejí dodnes. V tomto druhu vědecké ilustrace se stal světoznámým a dodnes nepřekonaným odborníkem. Namaloval i několik sérií obrazů olejem pro muzea a vědecké instituce, z jeho návrhů vycházel Karel Zeman v známém filmu Cesta do pravěku.

V roce 1932 vyšla v časopise Malý čtenář, pro který Burian hojně ilustroval, povídka Lovci sobů a mamutů od Eduarda Štorcha, doprovázená pěti obrázky. Následovala plodná spolupráce mezi Štorchem a Burianem, který se stal i uznávaným specialistou na ilustrace knih o pravěku Ve třicátých letech začala také spolupráce mezi univerzitním profesorem Josefem Augustou a Burianem. Zásluhou této spolupráce vznikly světovou odbornou veřejností uznávané rekonstrukce prehistorických zvířat a života v pravěku. Ilustroval také Augustovy knihy (např. Divy prasvěta, Zavátý život, Hlubinami pravěku). Celkový počet umělcových prací se odhaduje na 1 392 olejomaleb, 329 kvašů, temper a pastelů a 14 352 perokreseb. Burian ilustroval asi 500 knižních titulů, stejný počet povídek a asi 600 knižních obálek. Dnes se s dílem Zdeňka Buriana můžeme setkat především ve Dvoře Králové, v Brně v muzeu Antrophos a v Muzeu Zdeňka Buriana ve Štramberku.

Zdeněk Burian byl stálým příznivcem Lašského muzea v Kopřivnici. Daroval mu jeden z nejvýznamnějších obrazů tematicky spjatých s pravěkem – Neandrtálci pod Kotoučem. Nebyl to však jediný dar – dalšími byl portrét Eduarda Buriana v historickém kostýmu (vytvořený u příležitosti národopisných slavností ve Štramberku v r.1932). Burianovy ilustrace a reprodukce jeho obrazů se dostaly spousty učebnic historie na celém světě a také jeho ilustrace k dobrodružným knihám se objevovaly po celé Evropě. Podíváme-li se, které ilustrace jsou dnes dětmi i mládeží nejvíce oblíbeny, pak jsou to ilustrace popisně realistické, podobné, jak vytvářel Burian před mnoha desítkami let. Bohužel, v jeho době se vnucovaly dětskému vkusu poloabstraktní, stylizované, často ideově přesycené grafiky a stylizované kresby.

Dějiny teprve ukážou, jak skončila snaha české výtvarné scény po modernosti a napodobení zahraničních vzorů. Pusťte dnes kluka do knihkupectví a podívejte se, podle čeho si vybírá knihu. Vždy sáhne po takové, která k němu promluví nejen obsahem – ten přečte až potom – ale především ilustracemi – obrázky. A dětská duše má k stylizaci a abstrakci zatraceně daleko. Proto vnucovat ji něco takového, jak se to dělo v knihách 70-ých a 80-ých let považuji za scestné. Naštěstí dnes vydavatelé jsou vázáni potřebou trhu a trh si sám vybírá. Bohužel, objevují se zase protiklady, občas značně nevkusné a rádoby líbivé obrázky. O to více bychom si dnes měli vážit díla Zdeňka Buriana, který by i v dnešní konkurenci zaujal přední místo. Když listuji knihami o pravěku, dinosaurech a dobrodružstvích dětských hrdinů, vždy si vzpomenu na krásné Burianovy ilustrace v obdobných knihách a ty dnešní, přehnaně barevné, podbízivé a často silně kýčovité ilustrace převážně zahraničních výtvarníků, mi připadají velmi naivní. Na Buriana prostě nemají. Musím se přiznat, že knihy, ilustrované Burianem, které mi prošly rukama, jsem si pak už nikdy nekoupil s ilustracemi jiného výtvarníka. Škoda, že dnes Burianovy ilustrace nedoprovází dobrodružnou literaturu. Možná by se nakladatelé podivili.

Získáním čestného titul Základní umělecká škola Zdeňka Buriana vyvstal před školou nový úkol. Tím je trvalá péče o odkaz mistra Buriana. Ve výčtu kopřivnických osobností patří po boku Emila Zátopka na přední místo. Proto škola pořádá každoročně již od roku 2003 výtvarnou soutěž motivovanou jeho dílem a tímto způsobem dbá o to, aby jeho tvorba byla mladé generaci připomínána a motivovala ji k vlastní tvůrčí práci. Z vestibulu školy byly vybudována školní galerie, které dominuje busta Zdeňka Buriana.

A ještě jedna zajímavost – po našem malíři byla pojmenována také jedna z planet, objevených ve XX. století – planetka 7867 – Burian = 1984 SB1. Planetku objevil A. Mrkos 20. září 1984 na Kleti.

Zdeněk Babinec